DUO Nitra DOG

23. a 24. 2. 2013 se v Nitře uskutečnil další ročník Mezinárodní výstavy psů DUO NITRA DOG 2013.

Zážitky byly nezměrné. Začalo to už tím, že v pátek začalo velmi mohutně sněžit a nepřestávalo. Panička zvolila trasu přes Luhačovice na Starý Hrozenkov, Trenčín, Piešťany a Hlohovec do Nitry, kde jsem měla ubytování ve velmi příjemném Penzionu Pribina. Cesta byla celý jeden obrovský zážitek. Já, coby spolucestující na zadním sedadle, jsem si užívala ticha na silnicích. Ale panička, ta měla co dělat. V kopci v Zádveřicích stál kamion a jet se dalo tak akorát na dvojku, velmi pomalu a házelo to ze strany na stranu, podkluzovalo. Podařilo se přejet až ke Starému Hrozenkovu, kde sypači jezdili ve dvou vedle sebe, aby přívaly sněhu, které byly v této zimě asi největší vůbec, stačili odhrnout na okraj cesty. Pod koly kaše. Kluzačka. Na Slovenské straně za Starým Hrozenkovem na kopečku vyfoukaná cesta, ale hladko - led na zimáku by se mohl kvalitou jít rozpustit. Dopravní nehoda - kamion slisoval při čelní srážce ososbní auto. Dvě sanitky. Hasiči. Policie. Jízda krokem, ani ne 5 km rychlostí. Posyp solí a kamínky nestačí. Háže to se mnou i na zadním sedadle. Panička trpí. Já trpím. Cesta se protahuje. Ale pak jsme za Trenčínem a začalo pršet, cesty samá voda, skoro pod voudou. Do Nitry jsme dojely za 4 hodiny. Jindy něco málo přes 2. Ubytování zavřeno. Venku nějací lidé nemohou otevřít vchod. Voláme na telefonní číslo recepce. Neexistuje. Voláme na telefon zmeškaných hovorů. Pak konečně přijedou lidi, paní z recepce a ubytují nás.

Uf, to jsem si oddechla, nažrala, napila a s paničkou vyrazila na večerní procházku Nitrou. Tady to znám. Tady jsem už byla. Vrtím ocasem, čichám a čichám a sama mířím k ubytování. Jů, teplíčko, peřina a pelíšek - můj pelíšek s dekou. Spím a štěkám. Tolik psích sousedů jsem hodně dlouho neměla ( 4 labradorští retrívři, dva američtí buldočci, dva bíglové) . Ale já si bráním svůj rajón. Tady jsem já pánem a nikdo mi tady čichat za dveřmi nebude. To víte, že se to paničce nelíbí. Ale pak jsem v pohodě.

Sobota byla náročná, čekali jsme hodně dlouho a mně nic nechtná žrát. Mám začínající falešku, zhubla jsem. Máme to za sebou a skoro jsme to zaspalyi i s Derískem z Bratislavy. Dopadlo to dobře - V1, CAC, CACIB a BOS. Nešly jsme do záverečných soutěží, ale to nevadí. Prošly jsme se po Nitře, vyspaly a užívaly jsme si s paničkou klídek a pohodičku.

V neděli nanovo. To už i na mě bylo moc. Nechtělo se mi nic, jen spát a spát. A byla jsem tady sama bez pinčů mezi velkými a vyjícími pesany. Pak to tak vypadalo. Neposlouchala jsem, nechtělo se mi čichat kuřácké prsty pana rozhodčího a uhýbala jsem. Pořád mi nemohl najít P3. Hrozně dlouho se mi vrtal v hubě. A tak to taky dopadlo. Jen VD. Prý, že mě neměl s kým srovnat, byla jsem tam sama. Je to domluvený tunel na peníze. Stejně tak mluvil i o jiných zástupcích.

Domů jsme vyjížděly brzy, cesty po dešti čisté a mokré, Fatra nádherně osvětlená sluníčkem, které kouklo zpoza mraků. A na Valašsku zase plískanice, šero, mlha, déšť a sněžení.

Vše dobře dopadlo, panička byla spokojená, protože jsem uzavřela titul Slovenský šampión krásy a slíbila mi, že už žádné další výstavy. Uvidíme. Třeba ještě něco bude.

Chystám se na ženicha a doplňujeme všechna vyšetření. Má to být Allegro von Masterhof. Tak se to snad podaří.