Červen 2011

Je neděle. Krásná, slunečná a hodně očekávaná. Minulý týden nebyl cvičák a před tím se dvakrát nešlo, protože moje panička byla nemocná. Tentokrát mi to vynahradila.

Odpoledne jsme vyrazily kolem jedné po obědě na výlet. Do Ratiboře je to asi tak dvě hodinky volnou chůzí přes kopec. Vyrazily jsme spolu přes Tataláky na Semetín. Cesta byla krásná, místy kaluže po sobotní bouřce, příjemné blátíčko, ale jinak fajn. Moc se mi líbila. Bylo tady spousta věcí k očichávání a taky k běhání. Sem tam se našla nějaká orchidej či vstavač, to si panička pochvalovala, prý je to úžasné. Mně to nic neříkalo. Klidně si po nich poběhám a trošku je očichám a podupu. K čemu je mi kytka, když to není kuřecí? No ne? Po nějaké chvíli asi dvou hodin jsme dorazily na cvičák.

K překvapení tu nebyl Pavel R. a jeho pejsci, ale jen paní V. a starší štěňata. Pořádně si pocvičili a taky tu byla Ajka. Už jsem se nemohla dočkat. Poběhala jsem si s holkama, podráždila kluky a taky se pořádně ulítala. Ani se mi nechtělo pít, ale musela jsem, protože bylo horko. Pak jsem musela cvičit. Vůbec se mi to nelíbilo, zase poslouchat a dělat dokolečka totéž. Navíc ten ruch kolem a spousta lidí. Tak jsem dělala uraženou. Jako bych neslyšela. Tak trochu jsem si zatrucovala. Neposlouchala jsem a ani nechtěla žádný pamlsek. Panička byla rozmrzelá. Byla tu i Pavlínka s Bořkem na kolech, škoda, že jsem nemohla blbnout s nimi. Pak jsem s nimi chodila po překážkách a po lávce a taky přes překážku. To bylo fajn. Ale Pavlínka jela domů, aby stihla do Olomouce na zkoušku (mimochodem dostala jedničku z neurologie - blahopřeju a olízla jsem ji). Zůstala tu i Lenička s Ajkou a chtěly jít s námi pěšky. Tak jsme to vzaly všechny čtyři pěšky. V lese byl příjemný chládek, taky čistá voda v potůčku a klid bez aut, kol i dalších lidí. Na závěr jme se stavily na kofolu v Potůčkách.

Na zahradě byla i babička a tak jsem si natrhala pár třešní, odpočinula jsem si a za chvíli jsme šly domů. Zalehla jsem a už jsem spala. Taky jsem si vlezla k paničce pod peřinu, tam bylo dobře. Vždyť ráno brzy vstávám - už ve čtyři. Ráno je venku nejlíp, kočky, ptáci, málo lidí, spousta pachů a všechno jen pro mě.

V pondělí jsem se paničce na zahradě odměnila. Nejdřív jsem nechtěla cvičit poslušnost, proč, když jsem poslušná, mám toto ještě cvičit? Hm, nechápu to. Pak jsem se umoudřila a poslouchala jsem jak hodinky. Musí na mě po dobrém, laskavě, musí mě chválit a hladit.To mám nejraději. Doma vím, co je dolů, nahoru, vyzujeme ( tak říkáme sundání obojku a vodítka, panička si sundá botky), uklidíme ( rozkoušu vše v dosahu), posbíráme (do pytlíčku dáme hovínka), večeře (to se nemůžu dočkat a strkám čumák, kam nemám, nejraději na kuchyňskou linku, protože to tam pořádně voní), jdu do práce ( to vím, že panička odchází a já se pěkně odeberu do pelíšku a budu všechno hlídat a okousávat, když se budu nudit). Sedni si, lehni si, dej pacinku, dej ťap, ukaž bříško, jen ty zuby nechci ukazovat, ale i to umím. K noze, pomalu, netahej, přines aportíček, dej mi, polož - to ještě není pokaždé, třebaže se snažím.

Učím se chytat lítací talíř, umím ho zvednout, donést, už se mi dvakrát podařilo talíř chytit. Balónky jsou lepší, hlavně ty rozkousané a všelijak rozcupované. Taky se mi líbí různé klacíky, smetáky, metličky, lopatky, ...

Tak tolik k mým posledním zážitkům a už se těším na další